Adramelechas

1 05. 03. 2024
6-oji tarptautinė egzopolitikos, istorijos ir dvasingumo konferencija

Pagal Dictionnaire Infernal Collina de Plancyho patří Adramelech v pekelné hierarchii mezi nejvýše postavené démony, předsedá koncilu ďáblů a má na starosti šatník samotného Lucifera. Bere na sebe podobu mezka nebo páva. Uctívali ho zejména obyvatelé starověkého asyrského města Sefarvaim, jako boha slunce, a to sice obětováním svých dětí.

Adramelech ve Starém zákoně

Jméno Adramelech (někdy uváděno také ve verzích Adrammelech, Adramelek či Adar-malik) se ve Starém zákoně objevuje dvakrát, přičemž odkazuje na dva odlišné charaktery. Poprvé je Adramelech zmíněn jako syn asyrského krále Senacheriba, kterého spolu se svým bratrem Sarasarem zavraždil během bohoslužby v Nizrochově chrámu v Nivive.

Druhá Kniha Královská 19:36-37: „Pročež odjel a utekl Senacherib král Asyrský, a navrátiv se, bydlil v Nivive. I stalo se, když se klaněl v chrámě Nizrocha boha svého, že Adramelech a Sarasar, synové jeho, zabili jej mečem, a sami utekli do země Ararat.“

Z toho jasně vyplývá, že démon, o kterém hovoří de Plancy, jistě nebude synem tohoto krále.

Podívejme se tedy na druhou zmínku o Adramelechovi ve Starém zákoně.

Druhá Kniha Královská 17:31: „Hevejští tolikéž udělali Nibchaz a Tartak, a Sefarvaimští pálili syny své ohněm Adramelechovi a Anamelechovi, bohům Sefarvaimským.“

Co víme o Adramelechovi?

Dodnes nebyla nalezena hebrejská varianta jména Adramelech   ̶  učenci a vykladači bible, tak mají dostatek prostoru pro vytváření domněnek a spekulací. Zřejmě nejpravděpodobnější teorie je ta, že Adramelech má původ v západosemitském slově Addir-Melek, což v doslovném překladu znamená úchvatný bůh, tedy pro sluneční božstvo jméno velmi příhodné. Existuje také spojitost mezi Adramelechem a Molochem, a to sice taková, že oběma byly obětovány děti, jež byly upalovány zaživa.

V Druhé Knize Královské, v devatenácté kapitole, se také setkáváme se jménem Anamelech, které vzniklo z babylonského názvu pro boha Anu (m) a západosemitského substantiva melek (král). Toto pojmenování pravděpodobně odkazuje na ženský protějšek Adramelecha: bohyni Anat.

Co víme o Sefarvaimu a jeho božstvech?

O starobylém městě Sefarvaimu a božstvech, která v něm byla jeho obyvateli uctívána, se nedochovalo příliš informací. Avšak archeologové, teologové a učenci mají přesto spoustu teorií, kde by se toto město mohlo nacházet:

  • Fénicie: spojitost Adramelecha s tamními uctívanými božstvy
  • Sýrie: podobnost s dalším starověkým městem Sibraim
  • Babylónský Sippar: zde byl uctíván sluneční bůh Šamaš
  • Chaldejské území

Adramelech ve Ztraceném ráji                        

Adramelech je také krátce zmíněn v Miltonově Ztraceném ráji, kdy je z nebe vypuzen archanděly Urielem a Rafaelem:

„Stejnou udatností na obou křídlech vojska chlubné vrahy, náramné obry v brnění diamantovém, valem klátí Uriel a Rafael, tento Adramelecha, a druhý Asmodea, mohutná dvě knížata.“

Adramelech v Šalomounově klíči

Francouzský okultista Eliphas Levi zařadil do svého díla Philosophie Occulte část Šalamounova klíče, ve které je Adramelech popisován v souvislosti s kabalistickým výrazem Sefirot (nádoba), jenž je spojen s Hodem, jednou ze dvou dualit, které nás nejvíce ovlivňují. Hod se významově shoduje s postavou Boha.

„Osmá nádoba je Hod, věčný řád. Jejími duchy jsou bene-Elohim, synové boží. Jejich královstvím je řád a vnitřní smysl. Mezi jejich nepřátele patří Samael a ti, kdo klamou (mág, kejklíř a podobně). Jejich vůdcem je Adramelech.“

Adramelech jako páv

Presbyteriánský duchovní Matthew Henry hovoří o Adramelechovi a jeho spojitosti s Molochem takto:

„Pokud bychom se řídili židovskými tradicemi, pak by byla Sukkot Benot uctívána v podobě slepice nebo kuřete, Nergal jako kohout, Asima jako koza, Nibchaz jako pes, Tartak jako osel, Adramelech jako páv a Anamelech jako bažant. Dle našich křesťanských tradic bychom pravděpodobně přirovnali Sukkot Benot k Venuši, Nergal by představoval oheň a Adramelech a jeho ženský protějšek Anamelech by byli pouze jinou variantou Molocha, a to kvůli shodnému typu oběti, tedy upalování dětí.“

S tímto výkladem by se pravděpodobně ztotožnil i de Plancy.

Panašūs straipsniai