Cesty písní: Starověká síť známá jako „stopy předků“

28. 06. 2018
6-oji tarptautinė egzopolitikos, istorijos ir dvasingumo konferencija

Rozptýlena napříč celým australským kontinentem leží síť neviditelných cest, známých aboridžincům jako „stopy předků“. Na západě je známe jako „cesty písní“ a „stopy snění“. Tyto cesty byly součástí stvoření domorodého mýtu, který pojednával o legendárních bytostech, toulajících se po zemi. Zpívajíce jména všeho, co potkali na cestách – ptáků, zvířat, rostlin, skal, studánek- a tedy vyzpívávání světa do existence.

Každý kmen měl své cesty písní

Každý kmen měl vlastní cestu písně, která mu byla předána předky. Byl zodpovědný za zachování těchto svatých zpěvů a také dodržování pravidel a tradic v nich obsažených.  Měl povinnost chránit jejich cesty písní, neboť nevyzpívané území by zvadlo a zemřelo. Vyzpíváním význačných míst v krajině se probudila země k životu, a tak mohla zdravě vzkvétat.

Cesta písně také zároveň funguje jako mapa a kompas. Pokud aboridžinec znal píseň, byl vždy schopný najít svoji cestu napříč zemí. Muž podstupující rituál „Walkabout“ vždy putuje po cestách písní. Pokud by zbloudil z jeho cesty snu, vkročil by na území někoho jiného. Dokud se jí držel, vždy našel lidi, kteří sdíleli jeho snění, u nichž mohl očekávat pohostinnost.

Austrálie jako noty

Teoreticky by se celá Austrálie mohla číst jako noty (mapa písní). Jen stěží zde najdete skálu či potok, který by nemohl být vyzpíván. Cesty písní si lze představit jako labyrint epických příběhů plný náhlých zvratů, ve kterém lze vyčíst každé posvátné místo na základě jeho geologie, funkce a legend s ním spojených.

Kdekoliv v divočině můžete ukázat na jakoukoliv část krajiny a zeptat se domorodce: „Jaký je zde příběh?“ nebo „Kdo je toto?“ pravděpodobně odpoví „klokan“ nebo „andulka“ či „agama“, záleží na tom, který předek touto cestou kráčel. Rozdíl mezi těmito různými odpověďmi se dá změřit jako úsek písně.

Panašūs straipsniai